VLADIMÍR WAGNER

home

Sepúlveda Luis: Stařec, který četl milostné romány

Krátká, hutná próza z brazilsko-ekvádorském pomezí Amazonky. Příběh je prostý – na břehu řeky žije starý muž, který jednu dobu lovil společně s indiány z kmene Šuarů. Od nich se naučil spoustu užitečných znalostí o pralese, o filosofii a náboženství indiánů. Za nějaký čas začne v okolí vesnice El Idilio (Idyla) lovit zdivočelá ocelotí samice, po ochutnání lidského masa nebezpečná i celé vesnici. Stařec Antonio José Bolívar je nucen samici ulovit, protože je nakonec jediný, kdo to svede. Podaří se mu to, i když je zraněn.

Pod povrchem zdánlivě jednoduché povídky je skryt nános dalších významů – dost často se zasvěceně mluví o pralese jako o místě sice pro život těžkém, ale ne nebezpečném, když se člověk umí chovat. S tím souvisí i pojetí života u indiánů, o vizi věčného koloběhu o pralese jako živé bytosti. Autor čerpal ze zkušeností, které získal při etnografické výpravě za Šuary v pralesích Ekvádoru .

Knihu jsem si vybral podle seznamu nejlepších knih uplynulého roku, jak vychází v LN koncem roku. Napsal ještě Deník sentimentálního zabijáka – třeba to bude dobré.

čtvrtek, 13. prosince 2001